Borský les

Jan Koubič Kouba

Návštěva lesa Bor, Blair Witch po česku Jan Koubič Kouba

V pátek 16.3. 2012 jsme se vydali s Nelou, Jass, Jacobem, jejich kamarádem Martinem a průvodcem   Mirkem Ranglem, který se o tento les zajímá již 7 let, do tajemného lesa, tento les je přezdívaný České Blair Witch a nelze mít námitky.

Les je proklán mnoha legendami, od zjevení černého muže (strážce) až po přílet UFO, postřílení se vojáků  na základně, když se jeden z nich proměnil v něco nepospatelného, manifestaci Mothmana, bytosti s červeně žhnoucíma očima, středověké vesnici, kterou pohltily bažiny i s obyvately a dokonce i jednom tajemném stromě, který vábí pocestné ke spáchání sebevraždy (zde se kruh uzavírá, tento les jsem chtěl navštívit už před mnoha lety, aniž bych věděl, že se o něj jedná, na jeho popud jsem začal psát scénář k filmu Strom). Les tedy plný legend, příběhů a krásné ponuré atmosféry. Inu vydali jsme se k tomuto místu, nyní poprvé v doprovodu znalce, a stálo to za to. Cesta ubíhala a my jsme chtěli vědět co nejvíce o mytickém pozadí.

Před více jak deseti lety v okolí havarovaly dva Migy a narazily do armádních budov, to někteří spojují s nezvyklou energií místa, kde občas dochází k změnám času. Lidé jsou pryč pár hodin a mimo zónu uběhnou celé dny, nebo se objevíte někde, kde byste se objevit neměli (časoprostorové deformace). Mirek nám řekl, že se zdá, že je v Boru pět bran a že původně název Branišov znamená Pekelná brána. Tyto fenomény jsou spojené s mnoha místy v ČR. Od profláknutého hradu Houska, až k Blaníku. Zdá se, že takto aktivní místa mají vlastní pojetí času a mohou vás dostat do jakési časové smyčky. V Boru se to stává, pokud uslyšíte pískání flétny. Bor je nejspíše protknut i s historií Keltů, bylo zde, předpokládá se keltské hradiště. Tedy hotová knihovna paranormálna.

Prvním místem, které jsme navštívili, bylo přímo před něčím, co se dá nazvat Brána do jinam. Byl to polorozpadlý statek, u kterého se manifestují různé bytosti. Statek měl neuvěřitelné kouzlo starých dob a my jsme fotili jako o život. Z jedné fotky vylezlo cosi zajímavého, už tam jsme cítili něco, co se dá nazvat snad jen jako Kayako. Až teď, když píši tento článek, zjišťuji že zde dle legendy měla žít dívka, kterou pohřbili zaživa do zdiva.

Poté jsme se vydali krátkou cestou směrem k Bráně, ta je tvořena dvěma stromy, jak jsme se k ní blížili, všem nám ztěžkly nohy a cítili jsme se malátně a tlačil nás solar, jako při každé návštěvě energeticky silného místa, kam se hrabe Houska. To nemluvím o palčivé bolesti třetího oka. Jass se zde zasekla a fotila a fotila bránu, zjistila, že se jí strom mění před očima. Najednou se tam objevil lišejník.

Po průchodu Bránou jsme nejen, že začali vnímat změny reality, tak jako se například stalo při návštěvě obory Hvězda v Praze, ale i jsme ucítili změnu vzduchu. Začali jsme „plavat“ v astrálním mlíčí. Dostali jsme se do rajonu vysokého černého muže, Strážce.

Když jsme pokračovali dál po stezce, došli jsme na rozcestí se závorou a malou kapličkou, zde dle Mirka byly nafoceny nejčastěji plné manifestace entit. Povedlo se nám zachytit pár orbů, ale jinak nic moc. Chtěli jsme vidět víc, cítit víc. Les zahalil západ slunce, až nakonec nastala tma. Tehdy začala paranormální aktivita nabírat na intenzitě a Strážce byl čím dál tím víc vidět a kolem nás se rozlila mlha. Mirek je začal vábit entity vskutku geniálně, pouštěl jim keltskou hudbu, na kterou evidentně slyšeli.

Matné stíny začaly dostávat kontury. Až jsme dorazili ke konci svého putování, k rozcestí, které bylo již z části územím toho Druhého. Tam jsme začali meditovat pod hvězdnou oblohou, která se zdála té noci tak blízko, snad za to mohly zářící Venuše s Jupiterem a Marsem. V křoví se něco neustále pohybovalo, možná zvěř, možná astrální entity, které se přišly podívat. Při meditaci jsem nakonec zaujal místo na vrcholu trojúhelníku, kde mne entity chytaly za ruce a levou nohu, to mne stálo dost sil, neboť jsem se rozsvítil jako vánoční stromeček a provedl meditaci na střední pilíř. Co bylo zajímavé, přišel se podívat i Mothman, který se ukázal i Jass, jako rudé zřící oči. Ten mne neustále nutil jít k němu do teritoria, řekl mi, že on je zase druhý strážce.

Zde dám malou vsuvku. Mirek nám pověděl, že Strážce hlídá nějaké „prastaré“ zlo, ukryté pod zemí. Při práci s Tsathogguou jsem jej spatřil jako Mothmana se žhnoucími zraky. Ohnivá a zemní podstat se ukázala jako totožná s bytostí z Boru. Je možné, že Tsathoggua (Pradávný) je zde přítomen. Strážce se zase manifestuje jako bílá Sova.

Nějaká síla mne chtěla dostat hlouběji do lesa ,chtělo se mi tam utíkat jako splašenému tam, kde žil Mothman, avšak byla tma, zima a vyčerpání udělalo svoje, tak jsme se zbalili a stejnou cestou se vydali zpět do civilizace. Při cestě domů jsme si opravdu připadali jako v Blair Witch, když jsme šli cestou, kterou nikdo neznal a nevěděl kde jsme. Nakonec jsme se objevili na opačné straně, než jsme se objevit měli. Jakmile jsme odešli dál od statku, všechny entity nás opustily.

V lese se necítíte nijak nepříjemně, spíše naopak, cítíte to množství věcí, které kolem vás proplouvají. Co se týče stromu oběšenců, je možné, že právě on nutí jít dál do hlubin lesa a nechává fotit stromy, které už zde jaksi nejsou. Na vlastní oči jsem byl svědkem toho, jak Mirek vyfotil stromy a pařezy, které očima vidět nebylo. Tyto astrální stromy pak byly ke spatření i jako éterické přeludy na fotoaparátu.