postupy a možnosti
Sigilární magii vynalezl“ Austin Osman Spare. Možná by se dalo říct, že tím zavedl epochu tzv. „pragmatické magie“ – tedy magie „snadno a rychle, bez zbytečných keců“. Jeho zjednodušení, která odstranila rozsáhlou cestu za výsledkem plnou nástrah vedoucích k neúspěchu, tak známých z ceremoniální magie
Magie nefunguje v běžném životě z jediného důvodu – ve vědomí sídlí přání a v nevědomí prostředek (magický–nevědomý =› efektivnější než nemagický–vědomý) je uskutečnit. Tyto dva prvky jsou od sebe odděleny stráží, nazývanou psychický cenzor. Ten cenzuruje data proudící z vědomí do nevědomí a naopak. Jakkoliv nám může být slovo cenzura nepříjemné, v tomto případě zajišťuje naši integritu. Bez psychického cenzora bychom byli vystaveni neustálým pokusům o posednutí nevědomými archetypy, čelili bychom neustálým halucinacím a v neposlední řadě bychom byli konfrontováni s výsledky své magie, která by plnila každé naše sebemenší přání.
Ze Spareova hlediska stojí za každým přáním člověka touha. Touha je hmota a zároveň energie přání. Beztvarý kus touhy může přijmout formu jakéhokoliv přání. Bohužel, vědomá mysl koncentrovanou sílu touhy není schopna využít. Neustále ji tvaruje a znovu její tvary rozpouští. Chaos.
Prakticky to tedy vypadá tak, že sepíšeme formuli přání. Z ní vytvoříme sigilii. Při samotné tvorbě obrázku dochází k jeho propojení s formulí přání. Formule přání, tedy přání samotné, musí být zapomenuto, jinak by bylo magické působení torpédováno vědomými pochody, které nechci blíže specifikovat, jelikož by to přidalo nebezpečně mnoho textu. Dalším krokem je tedy zboření můstku mezi sigilií a přáním (ať už jen v okamžiku nabíjení nebo obecně). Na první pohled zapomeneme přání a jediné, co zůstane v našem zorném poli je obrázek. Nic ale nemůže být zapomenuto, může to být pouze vytěsněno do nevědomí. Dospěli jsme tedy do stavu, kdy jsou nevinná formulka a nevinný (a nenabitý) obrázek společně propašovány do nevědomí. V tomhle stavu tedy vezmeme sigilii, vhodnou technikou si vyčistíme mysl, sigilii nabijeme energií touhy a odešleme ji do nevědomí. Psychický cenzor nechá nabitou čmáranici projít, protože mu připadá jako zcela nelogická hovadina, která mu nedává smysl. Náš poslíček tedy dorazil do nevědomí, kde se okamžitě ztotožní se svým nenabitým bratrem a ten se spojí se svým významem, předá mu energii a ten dokoná vše potřebné zde blíže nespecifikovaným způsobem.
Leckdo chápe:-)
„Sigilie fungují, protože zde dochází ke stimulaci vůle, pocházející z nevědomí. Toto jsou tři části operace se sigiliemi:
Konstrukce sigilie
Zapomenutí sigilie
Nabíjení sigilie.
Jinými slovy, sigilie jsou archetypální symbolické glyfy, které vyjadřují skrytá přání. Tato přání mohou být jakákoliv, v podstatě je lze dělit na menší a větší. Větší přání bychom mohli označit jako individuální práci magika sama na sobě, chceme-li – Velké Dílo. Glyfy menších přání slouží kupříkladu k obstarání zaměstnání, k nalezení partnera/partnerky, k získání větší síly, vyléčení nemoci, pomáhají získat specifikované znalosti, přetvořit situaci atd. Sigilická magie je ve své podstatě velmi jednoduchá, zde je původ její oblíbenosti. Podobně jako v ceremoniální magii i zde platí varování:
"Nesnaž se vyvolat něco, co bys nezvládl poslat pryč."
V průběhu rituálu a meditativního procesu se musí umělec ponořit do hlubokého transu. Otevírá bránu přímého vstupu k nevědomé mysli a výslednou produkci tvoří fungující obrazce, které je možno nazvat magickým uměním.
Během tohoto sezení ruka s tužkou putuje po papíru v souhlasu s vůlí, dílo je pak otiskem vnitřní vůle, uložené v hlubinách nevědomí. Tato metoda si klade za cíl přinést magické umění na povrch a obejít přitom EGO, které funguje jako cenzor magické praxe. Mysl magika slouží pouze k uhlazení a "začištění" díla, když je potřeba vypustit přebytečné a opakující se linie a vyloupnout na povrch esenci, jež sama utváří samotnou podstatu věci.
Základní průpravou k sigiliím je "Automatická kresba"
